KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM - kazuistika KAR-5 ze dne 19.01.2000 Perfúzní
scintigrafie myokardu: MUDr. Milan Kamínek 39letý muž po infarktu myokardu (IM) Q typu anteroseptálně s anginou pectoris III. st. Studie před revaskularizací - tomografické řezy levou komorou srdeční (obr.1). Vlevo po zátěži výpadek perfuze apikálně a anteroseptálně. Vpravo klidová studie (po reinjekci 201Tl) s úpravou perfuze anteroseptálně, persistuje drobný fixní defekt apikálně (akumuluje méně než 50 % maximální aktivity v daných tomografických řezech a odpovídá jizvě po IM).
201Tl protokol (stress-redistribuce): úvodní metodické poznámky viz kazuistika KAR-4, aplikováno 100 MBq při zátěži a 40 MBq jako reinjekce (přípravek Thallous(Tl201) Chloride injection). Nález byl hodnocen vizuálně na zobrazených tomografických řezech ve vertikální dlouhé ose (VLA), horizontální dlouhé ose (HLA) a v horizontální krátké ose (HSA). Zobrazení formou polárních map (obr. 2). Nález uzavřen jako kombinace ischémie (anteroseptálně) a jizvy po IM (apikálně). Koronarograficky byla zjištěna proximálně uložená stenóza na ramus interventricularis anterior (RIA), kde byla poté provedena perkutánní transluminální koronární angioplastika (PTCA).
Úprava perfúze po revaskularizaci: Tentýž pacient byl vyšetřen za 3 měsíce po úspěšné PTCA na RIA. Na tomografických řezech (obr.3) zobrazen drobný fixní defekt hrotu odpovídající jizvě po prodělaném IM. Bez známek zátěží navozené ischémie - rozdíl mezi zátěžovou a klidovou perfuzí není významný.
Polární mapy stejného pacienta po PTCA - drobný fixní defekt hrotu (jizva), bez ischemie (obr.4).
Pozn.: V dalším průběhu sledováni je pacient asymptomatický a výrazně se zlepšila tolerance zátěže. Po úspěšné PTCA nebyla u tohoto pacienta zaznamenána další kardiální příhoda (sledování přes 2,5 roku). Pracoviště:
kontakt na autora:
|
