KARDIOVASKULÁRNÍ SYSTÉM - kazuistika KAR-9 ze dne 23.02.2000 Zvýšený uptake thallia v plících po zátěži u pacienta s koronarograficky prokázanou nemocí všech tří hlavních epikardiálních tepen MUDr. Milan Kamínek 70 letý muž po IM přední a spodní stěny s koronarograficky prokázanou nemocí všech tří hlavních epikardiálních tepen (uzávěr RIA a významné stenózy RCx a ACD). Echokardiograficky dysfunkce levé komory srdeční, EF 40%. Pacient byl vyšetřen pomocí 201Tl (protokol stress-redistribuce-reinjekce), přípravek Thallous(Tl201) Chloride Injection.
Na polárních mapách téhož pacienta (obr. 2, vlevo nahoře zátěž, vpravo nahoře klid) je dobře patrný rozsáhlý fixní defekt apikálně a anteroapikálně (akumulace thallia < 50% maxima i po reinjekci odpovídá jizvě po IM) a poměrně nevelká reverzibilní ischemie spodní stěny.
Planární zobrazení (obr. 3, přední projekce): vlevo výrazně zvýšený plicní uptake thallia po zátěži (poměr plíce/srdce 0,80) svědčí pro výraznou pozátěžovou dysfunkci levé komory, pro srovnání je vpravo zobrazení v klidu po 4 hod. (úprava poměru plíce/srdce na 0,56).
Diskuse Ačkoliv rozsah reverzibilní poruchy perfuze není na SPECT myokardu příliš výrazný, u tohoto pacienta s postižením všech tří hlavních epikardiálních tepen nás o skutečném rozsahu ischemie lépe informuje plicní uptake thallia a tranzientní dilatace levé komory. Zvýšené vychytávání 201Tl v plících po zátěži u pacientů s ICHS koreluje obvykle se závažnějším postižením koronárního řečiště (postižení více tepen, kritické stenózy apod.), je nepřímou známkou dysfunkce levé komory srdeční a pojí se s vyšším rizikem kardiální příhody.(1-3) Klinický význam má i zátěží navozená tranzientní dilatace levé komory - jedná se o poischemické omráčení (“stunning”) myokardu a obvykle je známkou závažnější ICHS.(3,4) Řada prací prokázala, že omráčení myokardu a nižší globální ejekční frakce levé komory ve srovnání s klidovým stavem může přetrvávat po dobu nejméně l hod. po zátěži. Literatura
Pracoviště:
kontakt na autora:
|